Nejsou jen Phalaenopsis...

Orchideje

S asi 28 000 druhy po celém světě jsou orchideje (Orchidaceae) jednou z nejrozmanitějších skupin kvetoucích rostlin. Ačkoli se vyskytují hlavně v tropických oblastech, s druhy charakterizovanými nápadnými květinami s epifytickým růstem, které patří například do rodů Phalaenopsis, Dendrobium nebo Cattleya, lze mnoho druhů nalézt také v Evropě.

V Itálii existuje asi 230 druhů a poddruhů orchidejí (podle G.I.R.O.S, Italské skupiny pro výzkum planých orchidejí http://www.giros.it/). Všechny jsou terestrické (nebo geofytické) a řada z nich se vyvíjí v ročním cyklu.

Díky jejich vytrvalým orgánům (například hlízám) mohou tyto rostliny přežít v letních měsících: nadzemní část rostliny vyschne a v podzimních měsících se znovu objeví listy, aby rostlina následující jaro či začátkem léta znovu vykvetla. V ČR v současnosti roste asi 72 druhů a poddruhů orchidejí (podle Klíče ke květeně České republiky, Kaplan Zdeněk).

Navzdory vysokému počtu druhů a typů prostředí, které tyto rostliny dokážou kolonizovat, jsou orchideje velmi vzácné a patří mezi organismy nejvíce ohrožené lidskou činností a změnami prostředí, a to především v důsledku velmi úzkých vztahů, které v ekosystému navazují s jinými organismy.

Mechanismy lákání hmyzu a opylování

Orchideje obvykle navazují exkluzivní vztahy se svými opylovači. Většinou se jedná o včely, vosy a mouchy, ale také můry, motýly, komáry nebo u tropických druhů ptáky.

Přitažlivost pro opylovače, kteří navštěvují květy orchidejí a nesou pyl (pylovou hmotu) z jedné květiny na druhou, často zahrnuje složité a klamné strategie.

Orchideje běžně používají k přilákání svých opylovačů nektar, ale mohou také simulovat jeho produkci jasnými barvami, tvary nebo vůněmi a dokonce napodobováním květů jiných rostlin. Květiny z rodu tořičů mají labellum (pysk), které napodobuje tělo samice včely nebo vosy tvarem, duhovými barvami nebo barevnými skvrnami a chlupy.

Uvolňují také zápach, který simuluje feromony produkované reagujícími samicemi. Když samec přistane na květu, uchopí labellum a pokusí se kopulovat. Během tohoto procesu květina nalepí pyl na hmyz, který ho transportuje a nanese na další květ.

Po opylení vytvoří květiny kapsli, která může obsahovat desítky tisíc mikroskopických semen.
Ta jsou tak malá, že se někdy nazývají „prachová semena“.

Mykorhizní symbióza

Taková malá semena, sotva půlmilimetrová, téměř postrádají nutriční rezervy, takže nemohou samy vyklíčit a vyvinout se v sazenice.

Toto omezení je však překonáno spojením se specifickými půdními houbami („mykorhizními houbami“), které vytvářejí s orchidejí symbiózu. Díky tomuto symbiotickému spojení je houbou poskytována voda, organický uhlík a minerály, což umožňuje klíčení semen a vývoj protocormů (heterotrofní počáteční růstový stupeň všech orchidejí).

Symbióza je aktivní také u dospělých rostlin, jak u nezelených druhů (jako je hlístník hnízdák), tak u druhů schopných provádět fotosyntézu. Orchideje jsou závislé na organickém uhlíku poskytovaném symbiotickými houbami a tato nutriční strategie se nazývá mykoheterotrofie.

Reprodukce in vitro

Protože degradace stanovišť může omezit přítomnost opylovačů a / nebo mykorhizních hub, může být reprodukce orchidejí laboratorními metodami jediným řešením pro posílení přirozené populace.

Semena mohou klíčit ve sterilních a kontrolovaných laboratorních podmínkách dokonce i v nepřítomnosti symbiotické houby, za použití specifických kultivačních médií obsahujících všechny živiny, které by přirozeně poskytla houba. Alternativně lze pro symbiotickou klíčivost semen použít mykorhizní houby dříve izolované z kořenů dospělých orchidejí a kultivované v laboratoři. Technika klíčení a množení semen „in vitro“ umožňuje produkovat velké množství orchidejí připravených k opětovnému vysazení do jejich přirozeného prostředí.

Všechny plané orchideje jsou v Itálii chráněny vnitrostátními a mezinárodními zákony. Sběr jakékoli části rostliny je přísně zakázán.